Mlýn
Mlýn je jedna z nejlepších knih, jaké jsem v poslední době četla. Dva bratři, jeden mlýn a události 20. století, které jejich životy pořádně zkomplikovaly. A to chtěli jen dodržet slib, který dali svému otci – udržet a ochránit rodinný mlýn.
„‚Mlýn dostane tady Karel,‘ rozhodl otec … ‚Františkovi zaručíš výminek. Budete mlýn spravovat spolu. Ty jsi mladší, tak je to záruka, že třeba Františka přežiješ a budeš mlýn spravovat dál. Kdybyste nedej bůh neměli potomky. A slíbíte mi, tady a teď, že tento rodinný majetek navždy uchráníte. Ať se stane cokoliv!‘ Bouchl pěstí do stolu a rozhlédl se po synech. ‚Slibte mi to!‘“
František Hadrbolec se narodil v roce 1902, jeho bratr Karel v roce 1917. Měli i dvě sestry – Hanu (1906) a Boženku (1912). Porod Boženky byl komplikovaný, proto byla po celý život odkázána na péči druhých. Nedochodila základní školu, okolní dění šlo naprosto mimo ni. Celý život jen šila, nic jiného ji nezajímalo.
Bratři mlýn za pomoci litrů domácí pálenky uchránili během druhé světové války, postavili se o pár let později i komunistům. Režim se neštítil před ničím, bratry zavřeli, týrali, protáhli psychiatrií a experimenty s léky, zbavili svéprávnosti. Zlomit je se ale nepodařilo. Karel a František stáli při sobě, dodržet slib daný otci bylo pro ně důležitější než cokoli jiného.
Dvojici bratrů doplňují farář Hřib a hrabě Chánovský. Hrabě musel před režimem uprchnout ze země a Hřib se mj. díky svým kázáním a postoji k místním soudruhům dostal do nejhorších vězení komunistického Československa.
„Dvě gorily stály připraveny u dveří, kdyby bylo něco třeba. Tvářily se ale smutně, protože jejich touhy a možnosti byly již několikrát sešněrovány nepříjemnými předpisy. Mrzelo je například, že zabití vyslýchaného začalo být považováno za trestný čin, a ne za službu socialistické vlasti.“
„Farář složil hlavu do dlaní a rozplakal se. Jako by na něj teprve teď dolehla tíha těch zmařených patnácti let života. Let, kdy jej držela při životě jen nezlomná fyzická kondice, kterou se snažil udržovat, co jen to šlo, a neotřesitelná víra, že existuje něco, co nás přesahuje a pro co stojí za to žít.“
Hodně působivé čtení (zvlášť když si uvědomíte, že Mlýn vychází ze skutečných událostí), ve kterém se mísí obdiv před bratry a Hankou, soucit i naprosté znechucení nad tím, co vše bylo možné provádět, co vše soudruhům prošlo. Více takových knih. Vaněček píše bez zbytečného patosu, nedělá z bratrů hrdiny, ostatně ani oni sami se za ně nepokládali. Ukazuje realitu komunistického režimu, odhodlání dvou obyčejných lidí hájit to své za naprosto nerovných podmínek. Děj velmi výstižně doplňují ukázky z dobového tisku. Mlýn je výborná ukázka toho, jak velké dějiny mohou zničit ty naše malé.
Abych nebyla nekriticky pozitivní, Mlýnu by podle mě slušela jiná obálka. Psací stroj sedí k Ten, kdo stojí v koutě Stephena Chboskyho, objevil se u Neobvyklého typu Toma Hankse, k Mlýnu mi nesedí. Bylo by hodně přízemní dát na obálku mlýn nebo třeba mlýnské kolo? Knihu podle obalu ale nesoudím :).
Moje hodnocení: 90 %
Bibliografické údaje:
Autor: Michal Vaněček
Nakladatel: Cosmopolis (2018)
Počet stran: 432
Recenze vyšla na jeduvknize.cz
