Kniha, která nedává odpovědi

Vadim Petrov, původní profesí muzikant (talent zdědil po otci, známém skladateli téhož jména), byl po převratu 1989 viditelný na různých spoker-manských či manažerských pozicích (mj. tiskový mluvčí Václava Klause, když byl prvně českým premiérem – po r. 1992, ale také šéf human sources jihokorejské automobilky atd.). Málokdo ale ví, že ještě předtím, na samém úsvitu nového režimu, absolvoval zpravodajský kurs britské tajné služby a působil nějaký čas v informační jednotce zvané White House. A právě o této důležité epizodě sepsal a vydal knihu – napůl román, napůl non-fiction – s názvem Muž, který nevrhá stín.

Význam je zřejmý: Ten, kdo nevrhá stín, je vlastně neviditelný. Jako by zde nebyl, nikdy tudy nešel, nezanechal žádné stopy. Jak příhodná vstupní charakteristika ke konspirační literatuře – nebo třeba také parodii na špionománii a la James Bond. Jenomže v Petrovově knize nejde o fikci, jakkoli to autor občas nepříliš usilovně nabízí k uvěření, nýbrž o reflexi profese „neviditelných“, a to v zásadě za jakéhokoli času. Petrov popisuje první měsíce a roky života nových zpravodajských složek nahrazujících předlistopadové „správy“ StB. Mnohdy až do detailu líčí povahu a podoby této činnosti, která patří k sebeobranným aktivitám každého státu, jenž nechce být překvapován víc, než je nezbytně nutné.

Co je na knize možná vůbec nejzajímavější, je dlouhá řada citací a odkazů (od Frolíkových špionských pamětí přes reportážní postřehy Pawla Smoleńského z Iráku až po dokumenty různých velmocenských strategických institucí), doplňující samotnou autorovu vyprávěcí linku o přesné „přípodotky“, které ilustrují a pointují množství otázek, které si hrdina knihy (Petrovovo alter ego) a s ním i čtenář nutně klade. A navzdory tomu, že se nabízí jako hlavní otázka ono tradiční latinské Cui bono? (pro koho je to dobré, popř. cui prodest? – komu to slouží), jeví se mi, že mnohem zásadnější zde je otázka etická: kam až sahá oprávnění zajít v praktikách, které přesahují standardní život? Odkud kam se klene nedohledná planina manipulací, utajování, neexistence onoho „stínu“ za člověkem? A jak známo, někdy je mnohem důležitější správně položená otázka než sebekvětnatější, ale planá odpověď.

Pokud se chcete dovědět pár podstatných věcí o tom, v čem spočívá zpravodajská činnost v míru, který jen předstírá, že vlastně není permanentní válkou, pak tato kniha je dobrým vstupem do problematiky. Kromě toho, že se čte jako napínavý thriller z pera zručného beletristy, má navíc onu přidanou hodnotu: mravní (neplést s „moralizující“) otazník.

Originální recenzi si přečtěte zde.