Logo

Knihy plné emocí

„Chci, abyste byli všichni překvapení,“ říká Robert Bryndza

2.5.2018

Kniha Do posledního dechu, hit letošního jara, je čtvrtým příběhem z detektivní série s vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. Její autor Robert Bryndza čtenářům i kritice dokazuje, že světový úspěch jeho prvního thrilleru Dívky v ledu nebyl náhoda a že se plným právem stal novou hvězdou na literárním nebi.

1.      Začal jste jako autor romantických komedií s ženskými hrdinkami a světového úspěchu jste dosáhl s thrillerem Dívka v ledu, kde je hlavní postava opět žena – detektiv šéfinspektor Erika Fosterová. Co Vás na ženských hrdinkách přitahuje? Nebo snad máte naopak problém ztotožnit se s mužskými, nebo dokonce machistickými hrdiny? Jako autor nemám problém ztotožnit se s žádnou postavou, ať už je to muž, nebo žena, hrdina, nebo padouch. Myslím si, ale že je zajímavější tvořit ženskou hrdinku. Erika Fosterová je žena-detektiv pracující v prostředí, kde stále mužské pohlaví dominuje, což je živná půda pro zajímavé příběhy. Erika totiž musí vynakládat skoro stejné úsilí na to, aby chytila vraha, jako na to, aby se prosadila a uhájila své postavení u policie.

2.      V jednom rozhovoru jste řekl, že jste o postavě Eriky Fosterové dlouhá léta přemýšlel. Jak se tedy vlastně rodí bestsellerová hrdinka? Žila jen ve vaší hlavě, nebo jste si průběžně zapisoval poznámky k její povaze a osobnímu příběhu? Nebo jste rychle napsal  všechny její rysy a pak je prohluboval a dotvářel? A má Erika nějaký reálný předobraz? Než jsem začal psát, opravdu jsem o Erice několik let přemýšlel. Původně jsem napsal první verzi Dívky v ledu tak, že se odehrávala na Slovensku. Když jsem rukopis poslal svému nakladateli, řekl mi, že se mu líbí příběh i hlavní postava, ale že by podle něj bylo lepší, kdyby Erika byla Slovenka, která žije v Londýně. V téhle první verzi knihy jsem důkladně rozvinul její postavu a charakter, takže v druhé verzi už bylo jasné, jaká přesně Erika je.

3.      Někteří z našich, tedy z českých a slovenských čtenářů ve svých recenzích zmiňují fakt, že jste velice politicky korektní a multi-kulti – mezi postavami v knize nechybí homosexuál, lesba, Afroameričan, Erika je koneckonců imigrantka Byl to záměr, dostat do příběhu všechny možné typy lidí? Tohle je otázka, kterou nedostávám prvně, a vždy přichází od čtenářů ze zemí, kde je absolutní převaha bělochů. Dívka v ledu, Noční lov I další případy Eriky Fosterové, které v češtině teprve vyjdou, se odehrávají v Londýně, což je jedno z nejvíc multi-kultirních měst na světě, a jako autor cítím povinnost popisovat svět takový, jaký je. V Londýně jsem žil dlouhých třináct let a prošel jsem mnoha různými profesemi: pracoval jsem v barech, v kancelářích, v nemocnice, pracoval jsem jako pro státní, tak soukromý sektor a lidé, jež jsem potkával, byli běloši, černoši, Asiati, heterosexuálové i homosexuálové. Takže ne, nepíšu své příběhy se záměrem být politicky korektní, prostě popisuju život a lidi v Londýně. Vnímám to tak, že autor se má zamyslet a pozorovat dění okolo sebe, a pak to napsat. Pokud bych psal knihu, která se odehrává na Slovensku nebo v České republice, byla by z tohoto pohledu velmi rozdílná. 

4.      I další moje otázka vychází z připomínek českých a slovenských čtenářů. V Dívce v ledu pocházejí oběti sériového vraha z východní Evropy. Pro některé z nás to může být trochu nepříjemný stereotyp? Co na to například říkala vaše slovenská tchyně? Moje tchyně je jedna z mých největších fanynek! Patří mezi mé první čtenáře a samozřejmě mi záleží na tom, aby se jí moje knihy líbily. Myslím, že chápe, proč jsem napsal to, co jsem napsal – lidi z východní Evropy, především mladé ženy, můžou být zneužívány, když se do Velké Británie přestěhují. Od svých slovenských přátel, kteří příšli do Británie studovat angličtinu nebo pracovat, jsem na tohle téma slyšel mnoho historek. Často byli v práci mizerně placení a někdo je zneužil a využil.

5.      Jednou jste mi vyprávěl, že jste se při psaní Dívky v ledu inspiroval na Slovensku První nápad na Dívku v ledu opravdu vznikl v Nitře, kde na Slovensku žiji. Součástí výstaviště Agrokomplex bývala restaurace – nyní je zavřená –, která byla zpola ponořená ve vodě a stála těšně vedle jezera obklopeného obrovskými stromy a keři. Pokaždé, když jsme tam seděli, jsem myslel na to, že tohle je perfektní místo, kam „uklidit“ tělo, ideálně před zimou, takže by tam tělo zamrzlo. A to byl jeden z výchozích bodů celého příběhu.

6.      A co nové případy Eriky Fosterové. Pořád sbíráte nápady, nebo už máte děj vystavěný? Když se díváte na televizní zprávy, kde se mluví o vraždě, přemýšlíte o tom, že i takový případ by Erika mohla vyšetřovat? Přemýšlím o nových případečh nejen během televizních zpráv, ale sbírám náměty i z časopisů a novin. Právě začínám s pátým případem Eriky Fosterové, ale nic konkrétního neprozradím. Chci, abyste všechni byli překvapení.

7.      Ale aspoň o Temných hlubinách, které vyjdou v češtině na podzim, a novince Last Breath, jež vyšla právě teď v angličtině, něco prozradit můžete  V Temných hlubinách najde Erika na dně zatopeného lomu kostru děvčátka, které zmizelo před šestadvaceti lety. A postupně se z „temných hlubin“ začnou vynořovat různá tajemství…Ve čtrvrtém případu, který vyšel v angličtině pod názvem Last Breath, sledujeme sériového vraha, který si vytváří falešné profily na Facebooku a na různých internetových seznamkách, aby vylákal mladé dívky na schůzku a pak je zavraždil. Je to reakce na to, kolik toho lidé o sobě na sociálních sítí prozrazují, aniž by si uvědomovali důsledky.

8.      Také se množí zaručené zprávy, že by z vašich thrillerů měly být filmy. Je to pravda? Ještě to není zaručené, ale pár produkčních společností v Hollywoodu projevilo zájem natočit podle mých knih film nebo televizní sérii.

9.      Původně jste herec. Koho byste asi ve filmu podle detektivní série s Erikou Fosterovou hrál? Zcela zřejmě nemůžete být Erika ani James Peterson (detektiv inspektor Peterson je černoch). Superintendant March (Eričin nadřízený) je pravděpodobně starší než vy Takže zbývá někdo z vrahů Nebo detektiv šéfinspektor Sparks, Eričin kolega, který ji nenávidí a všemožně jí hází klacky pod nohy? S hraním jsem přestal před deseti lety. Byly to bezvadné doby, když jsem se živikl hraním, ale už se k tomu nechci vracet. Ale kdyby přece jenom natáčení filmu vyšlo, a pokud by mě produkce oslovila, nějakou malou roli bych si zahrál rád. A kdybych byl stále herec „na plný úvazek“, nejradši bych se samozřejmě zhostil role vraha. Docela často jsem byl obsazován do rolí padouchů, a řeknu vám, že je to větší zábava. Většina z nás se většinu času chová slušně a dobře, takže je občas osvěžující převtělit se do záporáka, navíc když vám za to platí.

10.  A nemrzí vás, že si nemůžete zahrát hlavní roli? Nebyla to z tohoto úhlu pohledu chyba, napsat hlavní postavu jako ženu? A s tím, co víte teď, napsal byste něco jinak? Změnil byste vůbec něco? Ne, absolutně nelituji a neměnil bych nic. Stále jsem z toho, co se okolo Dívky v ledu a Nočního lovu strhlo, v šoku. Dívku v ledu jsem psal v tajnosti, protože jsem měl trochu obavy, vystoupit ze škatulky autora romantických komedií a stát se autorem thrillerů, a každý dílčí úspěch mě zaskočil a překvapil. Kdyby mi někdo před těmi lety řekl, že se Dívky rpodá více než milion kusů a že vyjde v sedmadvaceti jazycích, nevěřil bych mu!

Přečtěte si také:

Rozhovor s Kathryn Hughes
Dopis

V článku co o sobě říká Kathryn Hughesová jsme vám slíbili rozhovor s autorkou, a protože u nás v Cosmopolis sliby…

Více informací
Rozhovor
Rozhovor s autorem knihy Tajemství skotské krve
Rozhovor s autorem knihy Tajemství skotské krve

Láká vás propojení detektivky a skutečných událostí? Jan Hrdina vás zasvětí do starých skotských tajemství…

Více informací
Rozhovor
Lucy Clarkeová vypráví o své nové knize Stíny nad zálivem
Stíny nad zálivem

Co inspirovalo Lucy k napsání nejnovější knihy? Jaké má rituály? Toto a mnohem více se dozvíte v našem rozhovoru.

Více informací
Rozhovor